Režisér Zdeněk Troška natočí novou komedii z vesnického prostředí

Režisér Zdeněk Troška natočí novou komedii z vesnického prostředí

Režisér ZDENĚK TROŠKA natočí novou komedii
z vesnického prostředí BABOVŘESKY…aneb z dopisu venkovské drbny.
S novou komedií ve "sluncesenovském" až "zvonokoském" stylu přichází
scénárista a režisér Zdeněk Troška. Už 22. května začne v jižních
Čechách natáčet nový film BABOVŘESKY…aneb z dopisu venkovské drbny.
Diváci a milovníci klasických Troškových veselých komedií se tak mohou
těšit na známé herecké tváře a spoustu legrace.

V lehkém nadhledu a komediální nadsázce budeme sledovat vršící se
řadu až neuvěřitelných souher náhod a nedorozumění, které zamotají
hlavu hlavním aktérům příběhu v obci Babovřesky kdesi u Budějic…

Podtitulek "z dopisu venkovské drbny" napovídá, že na scénu vstupují
místní zbožné ženy v čele s Horáčkovou, "univerzální" drbnou,
která pracuje na obecním úřadě a sedá v kostele v první lavici. O všem
ví, od všeho má klíče, všude byla dvakrát… a osobuje si právo do
všeho zasahovat a mluvit. A právě do této vísky koncem jara přijíždí
nový farář. Zbožné ženy čekají váženého starého důstojného pána,
ale z auta vyskočí mladý, sportovní, asi třicetiletý kluk a tím to
vlastně všechno začíná…

Pro komedii si tvůrci filmu vybrali jihočeské vesničky ve stylu
selského baroka - Netolice, Pištín, Záboří, Dobčice. Ty budou
ústředním dějištěm příběhu, kde rozhodně nebudou chybět svérázné
vesnické postavičky v podání známých českých herců - farář, babky -
pravé vesnické drbny, starosta, i další občané malé vísky.
Do celého děje je ale zasazena také láska, žárlivost, závist,
intriky a především - spousta humorných okamžiků, v nichž se i možná
někteří poznají. Jak sám Zdeněk Troška prozrazuje - "Je to prostě film
tak ´trochu´ ze života."

Do hlavních rolí obsadili tvůrci herce zvučných jmen: Lukáše
Langmajera, Janu Synkovou, Veroniku Žilkovou, Lucii Plekancovou
Vondráčkovou, Pavla Kikinčuka a Martina Krause. Dále se ve filmu ve
vedlejších rolích objeví: Miroslav Noga, Jiří Pecha, Lubomír Kostelka,
Norbert Lichý a mnoho dalších.

Letní komedie Zdeňka Trošky je úsměvným obrázkem ze života v
současné vesnici. Zápletka se točí okolo faráře s trochu netradičním a
dvojsmyslným jménem, který do vesnice přichází působit jako duchovní.
To ještě netuší, co tu na něj čeká, co všechno bude muset řešit a
právě díky tomu se odehrává spousta humorných situací…

O tom, že některé věci ve filmu mají reálný základ a že vlastně
všechno tak nějak vychází ze života, přesvědčuje i Zdeněk Troška.
…. "Vesnička s fiktivním názvem Babovřesky vznikla přesmyčkou obce
Žabovřesky, kde můj asistent a spoluautor scénáře Marek Kališ bydlí i
se svou rodinou. Jak jsem již řekl, někteří se v tom možná i poznají.
Nechybí třeba ani místní drbna ´Božena Němcová´, ale i další
reálná jména, která jsem tak trochu přenesl do samotného děje…"
říká režisér a autor scénáře Zdeněk Troška.

Ten jak známo rád sbírá útržky ze života obyčejných lidí a
přenáší je brilantně na filmové plátno. Vždyť jeho asi nejslavnější
komedie - trilogie Slunce, seno…. jsou toho jasným důkazem a při každé
televizní repríze trhají divácké rekordy!

PROJEKT PRO ŠIROKOU DIVÁCKOU VEŘEJNOST

Legendární komedie Zdeňka Trošky z venkovského prostředí se vrací.
Režisér se rozhodl, že se po letech vrátí k žánru vesnických komedií
ve stylu Slunce, seno…, které český divák tak miluje. Troška je jeden z
komerčně nejúspěšnějších tuzemských režisérů. Televizní ratingy a
především spektrum a množství návštěvníků v multiplexech dokazují,
že české filmy dominují mezi diváckou veřejností.

Nová komedie BABOVŘESKY… aneb z dopisu vesnické drbny, je 21.
filmovým počinem a devátou filmovou komedií režiséra Zdeňka Trošky.

ZDENĚK TROŠKA se narodil 18. května 1953 ve znamení Býka ve
Strakonicích. Celé dětství a v podstatě celý svůj život žije v
jihočeských Hošticích u Volyně, které také proslavil právě svými
Slunci, seny. Středoškolská studia absolvoval na Lycée Carnot ve
francouzském Dijonu a poté vystudoval filmovou a televizní režii na
pražské FAMU, kterou ukončil v roce 1978.
Natočil řadu filmů, převážně komedií a pohádek. Mezi jeho díla
patří také historické snímky - Poklad hraběte Chamaré nebo "česká
Angelika" - Andělská tvář.
Na českých i slovenských divadelních scénách se věnuje i režii
oper. Kupříkladu v pražském Národním divadle mj. inscenoval Dona Carlose,
Carmen či Rusalku. Pro Otáčivé hlediště v Českém Krumlově zrežíroval
operu Čarostřelec…
Režisér Zdeněk Troška napsal také kuchařku Nebe v hubě, která se
stala nesmírně populární, a se svými veselými historkami z natáčení i
ze života jezdí po Čechách i Moravě.
Je svobodný, bezdětný, ale jak sám často říká - šťastný a
spokojený. Mezi jeho životní přítelkyně patřila herečka Helena
Růžičková, která jej velmi ovlivnila. I on proto razí její životní
motto:
"Nikdy nezapomeňte na úsměv! Je to světlo, které při pohledu do očí
prozradí, že je srdce doma."

TVŮRCI
Režie: Zdeněk Troška
Producent: NOGUP agency s.r.o. - Dana Voláková
PR a marketing: Dana Voláková
Výkonná produkce: Michaela Flenerová
Scénář: Zdeněk Troška, Marek Kališ
Námět a spolupráce na scénáři: Ľuboš Draganovský
Kamera: Ervín Sanders
Střih: Dalibor Lipský
Make up: Jiřina Pahlerová
Architekt: Václav Vohlídal
Kostýmy: Josef Jelínek
Hudba: Karel Vágner
žánr: komedie
format: digitál technologie
stopáž: 96 min
lokace: ČR

HERECKÉ OBSAZENÍ

Hlavní role:
Veronika Žilková - starostová
Jana Synková - drbna Horáčková
Lucie Vondráčková - Ivana
Lukáš Langmajer - farář
Pavel Kikinčuk - starosta
Martin Kraus - Adam

Vedlejší role:
Miro Noga - otec Adama
Jitka Sedláčková - matka Adama
Norbert Lichý - hostinský
Jiří Pecha - dědek Venda
Lubomír Kostelka - dědek Fanda
Robert - Radek Zíma
Jindřiška Kikinčuková - Božena Němcová
aj.

Premiéru plánuje produkce Nogup agency na jaro 2013.

Informace o hercích
Veronika Žilková se narodila 16. října 1961 v Praze. Pochází z
umělecké rodiny. Jejím otcem byl známý hudební pedagog a flétnista
Václav Žilka (1924-2007). Jako celá rodina, tak i Veronika se od dětství
věnovala hudbě (hrála na flétnu), ale na rozdíl od svých dvou starších
sourozenců, kteří jsou dnes profesionálními hudebníky, její cesta
směřovala jinam. Po maturitě začala studovat psychologii na Filozofické
fakultě Univerzity Karlovy, ale studium přerušila po prvním semestru. V
návaznosti na dětské zkušenosti ve folklórních souborech se chtěla
věnovat lidovému tanci, ale nakonec nastoupila ke studiu herectví na DAMU,
které dokončila v roce 1985. Před filmovou kamerou stála Veronika Žilková
poprvé v osmnácti letech, kdy se soubor Chorea Bohemica (v němž
vystupovala) objevil ve filmu DÍVKA S MUŠLÍ (1980). Ještě jako adeptka
herectví pak dostala velké příležitosti v několika filmech. Dceru
hlavního hrdiny Evu ztvárnila ve smutné komedii SAMOROST (1983),
známější je ale její hlavní role (po boku Jana Čenského) v komedii
KDYŽ ROZVOD, TAK ROZVOD (1982). Zajímavé možnosti jí pak přinesly
životopisné filmy PUTOVÁNÍ JANA AMOSE (1983) nebo LEV S BÍLOU HŘÍVOU
(1986), v nichž ztvárnila postavy dcer J. A. Komenského a Leoše Janáčka.
Od druhého ročníku na DAMU vystupovala také na divadelním jevišti a v
Činoherním klubu hrála v představení Rodina Tótů. Z poloviny
osmdesátých let si připomeňme její velkou roli vychovatelky Jany v
seriálu Markéty Zinnerové MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ (1984), jíž se
uvedla do povědomí nejširší veřejnosti. V televizi, zvláště v
pohádkách a inscenacích, pracovala poměrně často, znovu také v
seriálech (DRUHÝ DECH, 1988), z filmových rolí stojí za zmínku Lori,
osudová láska Karla Hynka Máchy, v životopisném snímku MÁG (1987).
Filmografie Veroniky Žilkové po roce 1989:
seriál PŘÍTELKYNĚ Z DOMU SMUTKU (1992), ZAPOMENUTÉ SVĚTLO (1996)
získala Českého lva. Na stejnou cenu byla pak znovu nominována za hlavní
ženskou roli v zajímavě pojatém filmu OTESÁNEK (2000). Mezitím si stále
udržovala pozornost svými televizními vystoupeními a její stoupající
popularita vyvrcholila hlavními rolemi v seriálech TO JSEM Z TOHO JELEN
(2000) a ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA (2001)
Před kamerou se Veronika Žilková stále objevuje hlavně v seriálech, a
to jak na veřejnoprávní obrazovce, tak i v soukromých stanicích (SOUKROMÉ
PASTI, 2008; VYPRÁVĚJ, 2009), oproti dřívějším letům se ale dnes
věnuje více divadlu. Po působení na několika scénách zakotvila natrvalo
v Činoherním klubu, kde účinkovala v představeních Třetí zvonění,
Letní byt nebo Sex noci svatojánské, záznam hry Deskový statek pořídila
i Česká televize. Pohostinsky vystupuje také na dalších pražských
scénách, v muzikálu Ginger a Fred ji například mohli vidět diváci v
Divadle Broadway. Velkou hereckou příležitostí byla hlavní role Adiny
Mandlové ve hře Adina uváděné v letech 2007-2009 ve Vinohradském divadle;

Lucie Plekancová Vondráčková se narodila 8. března 1980 v Praze. Už
od raného dětství se věnovala nejen hudbě, ale i herectví. Poprvé stála
před kamerou už v sedmi letech. Od začátku 90. let uváděla v televizi
pořad pro děti Marmeláda a příležitostně se objevovala v malých rolích
ve filmech, zejména v pohádkách. Tím se stala velkým dětským idolem, ale
stále dostávala daleko více prostoru v televizi než na plátně. Za
všechny lze jmenovat například role v seriálech ARABELA SE VRACÍ nebo
KRÁLOVSTVÍ KVĚTIN.
V r. 1993 vydala také své první hudební album. První větší úspěch
před kamerou získala až díky režisérovi Juraji Jakubiskovi a roli ve
filmu NEJASNÁ ZPRÁVA O KONCI SVĚTA. Také si zahrála v jeho dalším
počinu POST COITUM a ve snímku BATHORY.
Zajímavou hereckou kreaci předvedla Lucka také v televizním projektu
Dušana Kleina TA TŘETÍ. Z poslední doby, ale asi nejvíc uvízla všem v
paměti její postava sympatické snowboarďačky v diváckém hitu Karla
Janáka SNOWBOARĎÁCI. Jejím posledním filmovým počinem byl film Labyrint
režiséra Tomáše Houška.

Lukáš Langmajer se narodil 25. srpna 1980 v Plzni. Jeho starším bratrem
je herec Jiří Langmajer. Lukáš se v divadle pohybuje od svých třinácti
let, a že by se mohl věnovat nějaké manuální práci, kategoricky
odmítá. Sám sebe považuje za velmi nezručného. Jeho domovské divadlo
bylo dlouho v Plzni. Následoval krok na jih Čech, kde v Českobudějovickém
divadle zakotvil na tři roky a tam také začala jeho profesionální dráha
herce.
Po debutu ve filmu SKŘÍTEK se o jeho existenci veřejnost dozvěděla,
až když začal natáčet celovečerní film debutujícího režiséra
Tomáše Bařiny BOBULE a BOBULE 2. Lukáš v něm společně s Kryštofem
Hádkem ztvárňují ústřední dvojici sympatických podvodníčků. Dále ho
diváci mohli vidět v seriálu Ulice, Ordinace v Růžové zahradě, Okresní
přebor, Román pro muže, Setkání s hvězdou, Muži v naději. Nyní
natáčí s Filipem Renčem seriál Sanitka2.

Jana Synková se narodila 18. dubna 1944 v Praze. Od dětství věnovala
recitaci a navštěvovala dramatický kroužek, po maturitě se na jeden rok
stala elévkou mladoboleslavského divadla. Následně začala studovat hereckou
výuku na DAMU, studium dokončila v roce 1967. Ještě v průběhu studií
prošla experimentálním divadlem Maringotka (1964-1965), po absolutoriu
získala angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci (1967-1969). Tady si
odehrála vedlejší role v moderním i klasickém repertoáru, za zmínku
stojí její role Evy v Kunderově hře Ptákovina, která mněla v Liberci
světovou premiéru.
V roce 1969 přešla Jana Synková do souboru Naivního divadla Liberec, v
jehož řadách působí dodnes. Naivní divadlo se později přeměnilo v
Ypsilonku a od roku 1978 působí v Praze. Na této originální scéně dodnes
Jana Synková uplatňuje své komediální vlohy, temperamentní projev a smysl
pro grotesku, Ypsilonka v této herečce naopak našla letitou stabilní oporu.
Z jejích divadelních rolí stojí za zmínku Král Ubu, Třináct vůní,
Dvanáct křesel nebo Rusalka. S Ypsilonkou absolvovala také četná
zájezdová představení po celé Evropě a v roce 1974 byla oceněna
tvůrčí prémií Literárního fondu.
Před filmovou kamerou stála Synková poprvé již za studií, kdy hrála
ve snímku MOTÝL (1965), studentském filmu FAMU. Jako bezejmenná dívka se
pak mihla v tragikomedii FARÁŘŮV KONEC (1968), v Olmerově režijním debutu
TAKŽE AHOJ (1970) hrála fotografku Helenu. V televizi dostala první
výraznou příležitost v mikrokomedii DVEŘE (1976). Stejně jako jiné
výrazné osobnosti Ypsilonky, tak i Synková začala pracovat pro film a
televizi častěji až s příchodem divadla do Prahy. Svůj typický herecký
projev kombinovaný se zapamatovatelnou obrýlenou vizáží uplatnila ve
vedlejších postavách četných filmů 70. a 80. let, příležitosti dostala
například od Věry Chytilové (HRA O JABLKO, 1976; KALAMITA, 1981), vedle
dnes již zapomenutých titulů ji můžeme zaznamenat dále například jako
sekretářku ve filmu SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (1986).
Všechny atributy svého charakteristického herectví shrnula Jana
Synková v několika velkých rolích devadesátých let, kdy se zařadila mezi
oblíbené a vyhledávané herečky střední generace. Jestliže se filmový
přepis legendárního humoristického románu SATURNIN (1994) nepodařil ve
všech směrech, kreace afektované tety Kateřiny v podání Jany Synkové
patří k jeho velkým plusům. Ve filmu KAMENNÝ MOST (1996) vytvořila
zajímavou roli profesory FAMU, nikoli nepodobnou Věře Chytilové. Diváckou
popularitu jí přinesla také účast v diskutabilním projektu Jaroslava
Soukupa BYL JEDNOU JEDEN POLDA (1995) a jeho dvou pokračováních z let 1997
a
1999, kde hrála psycholožku Kudláčkovou. To, že její komediální poloha
nemá daleko k výrazně záporným charakterovým rysům, dokazuje nejlépe
poměrně velká role ředitelky Kocourkové v televizním seriálu ŽIVOT NA
ZÁMKU (1995). Zatím naposledy hrála Jana Synková ve filmu PRACHY DĚLAJ
ČLOVĚKA (2006). Své další tvůrčí aktivity dala Synková najevo psaním,
je autorkou divadelní hry Začarovaný vůl (1995), psala také písňové
texty nebo eseje.

Pavel Kikinčuk se narodil 27. října 1959 v Hradci Králové. Filmový
debut přišel v roce 1982 v televizním filmu SÁZIČKA PRO ŠTĚSTÍ. O dva
roky později dostává hlavní roli v Troškově letní komedii SLUNCE, SENO,
JAHODY. Šimon Plánička - brigádník a možná i budoucí inženýr je jedna
z mála Kikinčukových hlavních filmových rolí. Druhá taková je v
televizní inscenaci Činoherního klubu DESKOVÝ STATEK (2007), ve které si
zahrál majitele realitní kanceláře. Z jeho menších úloh stojí za
zmínku FEŠÁK HUBERT (1984), DĚVČÁTKO (2002) a také působení v
zábavním pořadu TELE TELE. Kariera je tedy zaměřena spíše než na film k
divadlu.
Velkou popularitu mu přinesla role Ludvíka Hovorky v seriálu a filmu
Okresní přebor.

Martin Kraus se narodil 22. Března 1983 v Praze, absolvoval Strojní
průmyslovou školu v Příbrami, ale vždy ho to táhlo k herectví. Proto se
rozhodl studovat na JAMU v Brně. Velké filmové příležitosti dostal od
režiséra Zdeňka Zelenku v pohádce Kouzla králů a v minisérii Ach, ty
vraždy!, kde mohl dostatečně prokázat svůj herecký talent. V sezóně 2011
/ 2012 se stal členem činohry Divadla na Vinohradech. V současné době
hraje i v populárním seriálu TV Prima Cesty domů. V kuloárech má Martin
přezdívku "český Belmondo." Slavný francouzský herec J. P. Belmondo je
navíc skutečně Krausovým velkým vzorem.